AI je Computer

AI je Computer

Nedávno jsme spustili Perplexity Computer. Tento příspěvek vysvětluje naše uvažování za ním.

Každých pár týdnů se objeví nový produkt s umělou inteligencí, který vyvolá paniku na trhu. Je to nová iniciativa, nebo agent, nebo něco jiného. Ať už je to cokoliv, můžu vám říct jednu věc, kterou to nedokáže.

Ani s tím nejlepším modelem AI na světě to pro vás nedokáže odvést tu nejlepší práci.

Jak to vím? Protože stav špičkových modelů pokročil natolik, že abyste z kteréhokoli z nich dostali ty nejlepší schopnosti, potřebujete, aby různé modely spolupracovaly. Největší slabinou Claude je, že spolupracuje pouze s Claude.

Žádná rodina modelů nedokáže fungovat na nejvyšší úrovni bez talentu ostatních. S tím, jak jsou modely výkonnější, vidíme, že se specializují. Budoucnost AI spočívá v tom, že svou nejlepší práci odvedete tehdy, když spolu budou pracovat různé modely.

V oblasti AI tomu říkáme „orkestrace“ nebo někdy „harness“. Ať tomu chcete říkat jakkoliv, vynikající výkon vícemodelové orkestrace daleko předčí cokoliv, co dokáže jakákoli jednotlivá rodina modelů.

Další fáze AI musí být masivně multimodelová. To je Perplexity Computer. V backendu je k dispozici devatenáct modelů a výstupy na mě udělaly větší dojem než cokoliv v AI za poslední dobu.

Tady je příběh o tom, jak to vzniklo.

Jak byl Computer vytvořen

Na začátku jsme náš experiment pojmenovali ASI. Nic konkrétního to neznamenalo, ale občas jsme tomu říkali „Artificial Super Intelligence“ (Umělá superinteligence). (Mohlo to znamenat i „Another Slack Integration“, protože tam to na začátku žilo.)

Představovali jsme si to jako digitálního pracovníka. Pošlete pracovníkovi ve Slacku zprávu s úkolem a on se pustí do práce. Deleguje úkoly, vytváří podřízené agenty pro různé úkoly, vytváří soubory, které mu pomáhají v dalším kroku, nachází důležité informace a občas se ozve, jen když je to potřeba. Mohli jste jít spát a probudit se s týdny odvedené práce. Nebo jste ho mohli požádat, aby pracoval týdny, a on by spolehlivě a opakovaně pokračoval dál.

Během této doby svět objevil Clawdbot, nyní OpenClaw. Bylo to zajímavé, pokud máte rádi malware čtoucí vaše texty. Viděli jsme, že ASI je bezpečnější a mnohem schopnější: měla souborový systém, byla připojena ke stovkám nástrojů, uměla číst a zapisovat do souborů, psát kód, používat nástroje příkazové řádky, procházet internet a dokázala orchestrovat každý úkol pro správné podřízené agenty, kteří pro tento úkol používají ten nejlepší model. To vše v rámci zabezpečeného vývojového sandboxu v cloudu.

Ve skutečnosti nebyla ASI jen vzdáleným digitálním pracovníkem. S přístupem k souborovému systému, shellu pro bezpečné spouštění kódu a prohlížeči pro přístup k webovým aplikacím a konektorům byla ASI v podstatě počítačem. Vaším počítačem. Tím počítačem.

Takže jsme ho oficiálně pojmenovali Perplexity Computer.

Proč na webu záleží

V roce 2011 měla společnost Google nápad, že byste mohli spustit počítač pouze s internetem, soubory a terminálem bash. Říkalo se tomu Chromebook. Google měl pravdu v tom, že nejdůležitější součástí počítače je přístup k webu.

Web je místem, kde pracujeme a komunikujeme. Je to také naše úložné zařízení, doslova i obrazně. Obsahuje obrovské množství dat, informací a znalostí. Některé jsou sdílené, jiné osobní.

Když se nad webem zamyslíte jako nad úložným systémem znalostí, vždycky byl velmi dobrý v operaci ZÁPIS. První blog byl publikován počátkem 90. let a publikování a ukládání znalostí na webu od té doby explozivně roste.

Co Google u Chromebooku podcenil, je fakt, že největším problémem webu jako úložného systému je ve skutečnosti operace ČTENÍ. Abychom mohli číst znalosti z webu, spoléhali jsme na algoritmické vyhledávání, které se už 28 let prakticky nezměnilo.

Vyhledávače jako způsob přístupu ke znalostem nebyly nikdy schopné hloubkového výzkumu, syntézy ani shrnutí. Vyhledávače se také nedokážou chovat jako agenti, kteří by měli přístup k jakýmkoli znalostem na webu, jejichž získání vyžaduje nějakou akci.

Pak přišla AI. Perplexity vytvořila první vyhledávač odpovědí a ostatní ji následovali. Zůstali jsme zaměřeni na přesnou AI s velkým důrazem na Hloubkový výzkum. Je tomu tak proto, že když AI dokáže najít, analyzovat, vyvodit závěry a přesně prezentovat všechny znalosti na otevřeném webu, problém ČTENÍ je konečně vyřešen.

Pokud je internet paměťovým diskem pozemských znalostí, Perplexity vyřešila funkci čtení.

Jakmile je web plně funkčním úložným systémem pro čtení a zápis s agenty, kteří se v něm dokážou orientovat a plnit úkoly, jedinou zbývající věcí, kterou počítač potřebuje, je vše, co je osobní.

Trvalá paměť dělá počítač osobním. Má soubory a nástroje a jsou to vaše soubory a nástroje, soukromé a přizpůsobené vašim preferencím. Počítač s nimi musí umět pracovat pro vás, osobně.

Počítače také tvoří. Vytvářejí skutečné artefakty, jako je kód, dokumenty a soubory. Tyto soubory ukládají, načítají, píšou nové soubory a přistupují k nim. AI to všechno dokáže. Nakonec, když AI odvádí veškerou tuto práci, potřebujete mít po ruce různé špičkové modely pro různé úkoly v Computeru.

Každý užitečný počítač vyžaduje příliš mnoho různých dovedností, než aby je jediný model zvládl všechny dobře. Orkestrace je pro Computer nezbytná.

Je možné, že s rozvojem AI to znamená, že pevný kód operačního systému bude pro výrobce zařízení představovat menší konkurenční výhodu. Nevím. Víme ale, že computer je orchestrační systém.

Proč na orkestraci záleží

Steve Jobs řekl: „Hudebníci hrají na své nástroje. Já hraji na orchestr.“ AI je podobná. Stradivárky mají určité vlastnosti a žasneme nad jejich zvukem a řemeslným zpracováním. Přesto vás nedokážou rozvlnit jako basový buben a buben vás nedokáže pohnout jako Mahlerova symfonie.

Tvůrci modelů jsou Antoniové Stradivariové naší doby. Nemyslím to neuctivě. Jsem v úžasu nad každou novou schopností modelů a jsem vášnivým zastáncem práce ve špičkových laboratořích. Posouvají naši budoucnost vpřed.

Nyní však vidíme, že se modely specializují, nikoliv komoditizují. Když s nimi stavíte agenty, mají různé schopnosti, stejně jako každý pracovník. Jeden je lepší v uvažování. Jiný v kódování. Další v tvůrčím psaní. Záleží na tom, jak je orcestrujete.

Orkestrace napříč modely a jejich rodinami je jediný způsob, jak vytvořit systém dostatečně univerzální pro zvládnutí skutečné práce. Když potřebujete hloubkový výzkum jako podklad pro rozhodnutí, chcete model optimalizovaný pro přesnost a vyhledávání. Když potřebujete psát kód, chcete model natrénovaný na miliardách řádků produkčních kódových základen.

Ať už řídíte tým lidí, nebo symfonii hudebníků, vysoce kvalitní práce taková byla vždy. Agenti AI se neliší.

Pro pracovní postupy je diferenciatorem harness. Plánovač rozděluje složité cíle na dílčí úkoly. Orchestrátor tyto úkoly přiděluje správným agentům, prosazuje pravidla a řídí provádění. Specializovaní podřízení agenti provádějí cílené akce. Sdílená paměť uchovává kontext a poznatky pro zajištění kontinuity. Jinými slovy, inteligence je computer.

Další vývoj počítače

Před 400 lety byl „computer“ učeň astronoma. (Lidé, kteří pojmenovávali kometách.)

Poté byl počítač mechanický, pak elektromechanický, potom digitální. Kolem roku 1974 se objevilo grafické uživatelské rozhraní (GUI). S GUI jsme mohli s počítačem pracovat novými způsoby. Mohli jsme mu úkoly delegovat a sledovat jeho práci. Později se obrazovka složila přes klávesnici a vznikl přenosný osobní počítač.

Je takovým memem říkat, že dalším vývojem počítače bylo, když Steve Jobs vložil osobní počítač do kapsy každého člověka. Dnes se zdá přesnější říci, že vložil obrazovku do obličeje každému. Každý scrolluje. Během posledních 49 let se GUI vyvinulo z toho, jak ovládáme počítač, v to, jak počítač ovládá nás.

Vyčerpání z tohoto modelu roste. Divoké šílenství po Mac Minis během mánie kolem OpenClaw toho bylo dokonalým příkladem. GUI jsou nutná, ale nejsou nutná vždy.

Modely AI konečně pokročily natolik, aby vrátily počítač k jeho skutečnému významu: pracovat autonomně, přesně. A asynchronně, abychom se nemuseli dívat, jak pracuje.

Myš, GUI a klávesnice jsou důležité technologie, ale jsou to rozhraní. A pokud nechcete plně autonomního koně, musíte připustit, že na rozhraní nikdy nezáleželo tolik jako na počítači.

Budoucnost je Computer

Modely AI jsou stále schopnější, takže produkty postavené kolem nich se staly překážkou pro předvedení jejich skutečného potenciálu. Chatovací UI je dobré pro odpovědi a agenti jsou dobří pro jednotlivé úkoly. UI pro celé pracovní postupy však byl vždycky počítač.

AI je nyní pevně multimodelová. Rozumí mnoha formám dat a generuje je v jediném soudržném systému. Jensen a další prohlásili, že budoucnost AI musí být také multimodelová. Mají pravdu; specializované modely musí spolupracovat jako tým. Přesnější může být říci, že budoucnost AI je masivně multimodelová.

Jelikož AI nahrazuje stále větší část funkcí samotného počítače, hlavní činností počítače bude masivně multimodelová orkestrace.

A jsme teprve na začátku. V roce 2025 přicházel na trh nový špičkový model v průměru každých 17 dní. S každým novým pokrokem ve schopnostech AI přichází na pódium další hudebník, aby zaujal své místo v symfonii. Dirigent poklepává hůlkou. Computer se pustí do práce.

Vyzkoušejte Computer ještě dnes.